Komentář ke změnám ochrany vlka obecného na úrovni EU

Zástupci členských států Evropské unie v minulém týdnu po téměř ročních jednáních odhlasovali záměr předložit návrh na změnu míry ochrany vlka obecného v rámci Bernské úmluvy. Jaký proces bude následovat a co to v praxi pro ochranu druhu v ČR znamená, představuje komentář níže.

Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva) zajišťuje ochranu ohrožených druhů, stěhovavých druhů a druhů, jejichž ochrana vyžaduje spolupráci na celoevropské úrovni. Úmluva vymezuje dvě úrovně ochrany druhů jako „přísně chráněný“ a „chráněný“. Závazky ochrany druhů v rámci Bernské úmluvy byly přeneseny do směrnice 92/43 EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích).

Návrh zmírnit ochranu vlka obecného, tedy přeřadit ho z kategorie přísně chráněný do kategorie chráněný, je odůvodněn zvyšujícími se počty vlků a zlepšováním stavu jeho populací v EU a s tím spojeným nárůstem konfliktů s hospodářskými zájmy člověka. Komise se proto domnívá, že v tomto kontextu je třeba upravit právní ochranu vlka tak, aby bylo možné dosáhnout vyšší flexibility pro případná opatření ve vztahu k tomuto druhu. Návrh EU musí být formálně schválen zasedáním stálého výboru Bernské úmluvy, které se uskuteční na začátku prosince 2024 ve Štrasburku.

Změna zařazení vlka v rámci Bernské úmluvy, jíž jsou EU a její členské státy vázány, je nutným předstupněm dalšího kroku, totiž návrhu na změnu míry ochrany vlka v rámci směrnice o stanovištích. V současné podobě směrnice je vlk na území většiny členských států EU zařazen mezi druhy vyžadující přísnou ochranu (v příloze IV). Ve Španělsku (populace severně od Duera), Řecku (populace severně od 39. rovnoběžky), Finsku (populace uvnitř oblasti péče o soby), Bulharsku, Lotyšsku, Litvě, Estonsku, Polsku a Slovensku je vlk zařazen v nižší kategorii ochrany (v příloze V), jako druh, jehož odebírání z volné přírody a využívání může být předmětem určitých opatření na jeho obhospodařování. Ve většině států včetně ČR existují mechanismy umožňující řešit jednotlivé problematické jedince na základě vydaných výjimek.

Z pohledu ochrany vlka obecného v České republice snížení ochrany druhu v rámci Bernské úmluvy nebude mít na míru ochrany druhu vliv, protože si ČR již v době přistoupení k úmluvě uplatnila výhradu k ochraně vlka a není tak v případě tohoto druhu úmluvou vázána. Z pohledu směrnice o stanovištích, i po případném přeřazení vlka z přílohy IV do V (realizovaném v ČR změnou vyhlášky č. 395/1992 Sb., resp. úpravou seznamu zvláště chráněných druhů), je i nadále zásadní naplnění podmínky dosažení či zachování příznivého stavu tohoto druhu. Hodnocení stavu druhů chráněných podle evropského práva je prováděno pravidelně v šestiletých cyklech. Další odborné hodnocení bude dokončeno v červenci 2025, v předchozím hodnocení byl v ČR strav druhu z hlediska ochrany hodnocen stav jako nepříznivý. V současné době se na území ČR předpokládá výskyt přibližně 250 – 400 jedinců a pokud bude zachována konektivita populace a dostatečná průchodnost krajiny, je pravděpodobné brzké dosažení příznivého stavu druhu dle kritérií směrnice o stanovištích.

S ohledem na narůstající početnost vlka obecného na území ČR přijalo v roce 2020 Ministerstvo životního prostředí po projednání s Ministerstvem zemědělství Program péče o vlka obecného, který cílí na mírnění konfliktu druhu s hospodářskými a jinými zájmy člověka včetně řešení finančních a metodických podpor prevence vzniku škod i vlastních náhrad škod. V návaznosti na opatření předpokládané Programem péče v roce 2023 vznikl také Pohotovostní plán pro řešení situací při výskytu problematických jedinců vlka obecného zastřešující postup a podmínky povolení výjimek pro efektivní řešení konkrétních případů problematických vlků. Současný přístup k ochraně vlka a řešení konfliktů spojených s jeho výskytem v ČR (tj. kombinace podpory prevence, náhrad případných škod, čerpání újmy za ztížené zemědělské hospodaření s cíleným řešením situací při výskytu problematických jedinců vlka) lze považovat za adekvátní a, v porovnání s podporou ostatních států, za nadstandardní. ČR je tak schopna přiměřeně reagovat na měnící se situaci z hlediska výskytu tohoto druhu i v rámci stávajícího právního rámce, byť jednotlivá opatření a nástroje jistě bude nutné na základě zkušeností dále optimalizovat. S revizí míry ochrany druhu na úrovni EU i ČR lze předpokládat také revizi míry kompenzací poskytovaných státem za působení škody tímto druhem nebo podpory preventivního zajištění stád.