Vlčích teritorií meziročně přibylo
V loňském vlčím roce do České republiky alespoň částečně zasahovalo 22 vlčích teritorií – to je výsledek unikátního terénního monitoringu šelem, který celoročně probíhá na celém našem území. Oproti sezóně 2018/2019 se počet teritorií zvýšil o čtyři.
Většina teritorií se nacházela v pohraničních oblastech a na naše území zasahovala jenom částečně. Ve čtrnácti případech se jednalo o smečky, které v našich podmínkách čítají obvykle 4-6 jedinců, v osmi případech šlo o vlčí pár.
Na monitoringu a terénním výzkumu se kromě Agentury ochrany přírody a krajiny ČR podílejí Hnutí DUHA, Mendelova univerzita v Brně, Česká zemědělská univerzita v Praze a Správa národního parku Šumava. Přeshraniční teritoria byla konzultována s polským sdružením Wilk, partnery projektu OWAD ze Saska a s Veterinární univerzitou ve Vídni. Genetické analýzy prováděla Univerzita Karlova, Česká zemědělská univerzita a CEwolf konsorcium.
Mapa vychází z prokázaných případů rozmnožování vlka, doložených fotopastmi nebo genetickou analýzou, případně z opakovaných věrohodných nálezů stopních drah a trusu, z nichž bylo možné přítomnost teritoria potvrdit. V mapě nejsou zahrnuty údaje o nahodilém pozorování samostatných vlků, jejichž dočasný výskyt nelze vzhledem k vysoké mobilitě druhu vyloučit na většině území ČR. I tato data je potřebné vyhodnocovat, pro stanovení počtu osídlených teritorií však nejsou relevantní.
Údaje se vztahují k takzvanému vlčímu roku 2019/2020, což zahrnuje období od května 2019 do konce dubna 2020, které lépe odpovídá rozmnožovacímu cyklu vlků než kalendářní rok: vlčata se totiž rodí většinou v dubnu.
Vlci k nám migrují nejčastěji ze severu – ze středoevropské nížinné populace, jejíž centrum je v západním Polsku a v Německu. Na Moravu a do Slezska se zatím šíří vlci ze slovenských a polských Karpat. Na jihu České republiky se také mohou vyskytnout zvířata z italsko-alpské a balkánské populace.
Více o rozšíření vlka obecného u nás naleznete zde.
Mapa: Hnutí DUHA, ČZU