Výskyt vlka

Vlk obecný se v posledních přibližně 10 letech velmi viditelně navrátil do většiny pohraničních regionů ČR. Jde o spontánní šíření jedinců z několika středoevropských populací: nejdéle na naše území zasahuje karpatská populace, ovšem v posledních letech se silněji šíří vlci z německo-polské populace (středoevropská nížinná) a epizodicky k nám zasáhli též vlci z alpské populace.

Současné rozšíření

Na území České republiky se začali vlci intenzivněji navracet v poslední dekádě a počet jejich pozorování stále narůstá. Jde o důsledek přirozeného procesu šíření (expanze), kdy zdrojem šíření jsou tři středoevropské zdrojové populace.

Dlouhodobě se vlci vyskytují v Karpatech: v Polsku (cca 1500 jedinců), na Slovensku (300-600 jedinců) a v dalších zemích karpatského oblouku. Z této tzv. karpatské populace přicházejí vlci, kteří osidlují česko-slovenské pomezí (oblast Beskyd, Vsetínských vrchů a Bílých Karpat).

Druhá populace, která dnes představuje daleko vitálnější zdroj pro území ČR, je populace původem z pobaltských států (tzv. středoevropská nížinná populace). Ta vznikla okolo roku 2000 šířením vlků ze severovýchodního do západního Polska. Postupem času vzniklo na německo-polském pomezí osídlení vlků, situované nejprve do postindustriální krajiny bývalých hnědouhelných dolů a vojenských prostorů v oblasti německé Lužice. Prvotní osídlení se změnilo na expandující populaci.

Ta zasáhla poprvé na naše území již v roce 2012 (Šluknovsko). Z této německo-polské populace dnes vlci přicházejí především do severních a severozápadních Čech. V roce 2014/2015 (tzv. vlčím roce) byl potvrzen v celém Německu výskyt 31 rozmnožujících se smeček, z toho jen v Sasku 10 smeček. O dva roky později, v sezóně 2016/17 byl potvrzen v celém Německu výskyt 40 rozmnožujících se smeček, z toho v Sasku 13 smeček. V sezóně 2020/2021 bylo v celém Německu zaznamenáno už 157 vlčích smeček, 27 párů a 19 teritoriálních jedinců, z toho v Sasku 29 smeček, 3 páry a 2 teritoriální jedinci. Aktuální informace o situaci v Německu naleznete na stránkách Spolkového dokumentačního a poradenského střediska na téma vlk.

U nás se vlci prokazatelně rozmnožují od roku 2014 na Dokesku a pravidelně zde vyvádějí mláďata. Na základě analýz DNA ze vzorků trusu byl potvrzen jejich původ z populace žijící právě na německo-polském pomezí. Vlci z tohoto zdroje se dále usídlili v Broumovském výběžku na hranici s Polskem, kde je jejich pravidelné rozmnožování potvrzeno od roku 2016. Stejně tak od roku 2017 se vlci pravidelně rozmnožují také v několika teritoriích v Krušných i Lužických horách (česko-saské pomezí).

Na Šumavě se utvořil první pár v roce 2017, od léta 2018 se i zde vlci stabilně rozmnožují. Právě tento vlčí pár je tvořen samcem z tzv. alpské populace a samicí ze středoevropské nížinné populace. K vzniku trvalých anebo dočasných teritorií dochází i v nejjižnějších oblastech ČR, tedy na Třeboňsku a v Novohradských horách. Jednotliví vlci se objevují sporadicky v Jeseníkách. Snímky z fotopastí potvrdily výskyt jednotlivých pravděpodobně migrujících zvířat také na Olomoucku a ve Žďárských vrších.

Celkově se dá říci, že vlci prozatím osídlili značnou část pohraničních regionů v celé České republice. Pomyslný pás osídlení začíná na Třeboňsku, přes Novohradské hory pokračuje na Šumavu a dále do Českého lesa. Po menším nezaplněném prostoru pokračuje trvalé osídlení v Krušných horách v oblasti Kraslicka, pak jde přes Chomutovsko a Teplicko. Dále osídlení plynule navazuje intenzivním obsazením Děčínska, Lužických a Jizerských hor. Dnes je znám výskyt i ve východních Krkonoších, dále na Broumovsku a v Orlických horách. Poslední částí vlčího osídlení v ČR jsou pak trvalé výskyty v Hostýnsko-vsetínské vrchovině, Moravskoslezských Beskydech i v Bílých Karpatech.

Záznamy o výskytu vlků jsou postupně hlášeny i z dalších míst v České republice. Zoologové předpokládají, že se budou vlci v České republice šířit i nadále. Jde o přirozené šíření druhu a obsazování nových vhodných území. Dočasný výskyt vlků vzhledem k jejich vysoké mobilitě tedy nelze vyloučit na většině našeho území

Informace o výskytu vlka na území České republiky od roku 1949 naleznete v Nálezové databázi ochrany přírody.

                     

                   

                   

                          

 

Historické rozšíření

V Čechách i na Moravě byl vlk již začátkem středověku rozšířen nehojně. Jeho rozšíření a početnost velmi kolísala a údaje jsou jen kusé. Zřejmě největšího počtu jedinců na území dnešní České republiky dosahovala populace vlka v 17. století. To lze usuzovat z faktu, že za období let 1621–1650 bylo jen na panství Rožmberků v okolí Českého Krumlova zastřeleno 400 vlků. [1] V té době se vlk vyskytoval hojně i jinde, např. v oblasti Ašska, Krušnohoří nebo na Podbořansku. Poslední vlk v této oblasti byl zastřelen v roce 1825 u Doupova [2] a v roce 1874 na Šumavě. V Beskydech však vlci žili téměř nepřetržitě až do roku 1914 (na fotografii níže pomníček posledního vlka zastřeleného v Beskydech). Jednotlivá pozorování vlka se začala opětovně objevovat až po roce 1947 a do roku 1969 je několik dokladů z oblastí Králického Sněžníku, Opavska a Českého lesa, kde však byly nalezeny pouze stopy. V 70. letech byli vlci pozorováni pouze v oblasti Šumavy a Českého lesa,  jednalo se ale o zvířata uniklá ze zajetí. [3] V období let 1990–1999 se udává občasný výskyt 23 jedinců nejčastěji na Šumavě, v Jeseníkách a Beskydech. [4] V období let 1990–2004 je z území Šumavy a Bavorského lesa uvedeno 124 záznamů o přítomnosti vlků, z toho 66 z české strany. Většinou se jednalo výskyt jednotlivců. Jejich původ je ve většině případů neznámý, přičemž nelze vyloučit migraci z oblasti západních Karpat nebo ze Saska. Pravidelný výskyt zhruba 5 jedinců je od roku 1995 zaznamenáván v oblasti Moravskoslezských Beskyd, kde byla v roce 1996 dokonce pozorována vlčí štěňata. [5] Tento nárůst počtu záznamů dobře korespondoval s populačním nárůstem vlků v sousedním Slovensku.

Foto: Jaroslav Vogeltanz (vlk) a Dana Bartošová (památník)