Prevence a kompenzace v zahraničí

 V různých evropských zemích panuje odlišný přístup k vlkům a managementu jejich populace. Někde mají chovatelé hospodářských zvířat podoporu v podobě financování preventivních opatření na ochranu stád i kompenzací škod, jinde dostávají pouze odškodnění a prevenci si plně hradí sami. Stejně tak se liší detaily doporučených/předepsaných preventivních opatření či způsob vyplácení a výše náhrad škod. Níže vám představujeme situaci v několika evropských (zejména sousedních) zemích aktualizovanou k roku 2021.

Rakousko

Švýcarsko

Polsko

Francie

Slovensko

Německo

Doporučení k ochraně zvířat na pastvinách a oborové zvěře před vlkem (Německo)

 

Rakousko

Managementová opatření týkající se vlka se v Rakousku řeší na úrovni spolkových zemí, kterých je devět. Pět z nich nemá zavedena žádná opatření na ochranu stád před vlčími útoky a nehradí žádnou podporu pro jejich zavádění. Statistiky uvádějí tři vlčí smečky v roce 2019. Ochrana vlka jako druhu se liší podle jednotlivých spolkových zemí – je vázána buď na myslivecký zákon či zákon o ochraně přírody. V některých zemích je myslivecká právní úprava doplněna předpisy na ochranu přírody, které implementují Směrnici o stanovištích. Ve spolkové zemi Vídeň vlk není zahrnut v mysliveckém zákoně vůbec a je chráněn pouze zákonem o ochraně přírody.

Dotace

Pouze čtyři z devíti spolkových zemí hradí preventivní opatření na ochranu stád před vlčími útoky. Dolní Rakousko od roku 2019 dotuje pořízení ohradníků proti vlkům ve výši 50 %. Ohradníky platí také Vorarlbersko a to až do výše 2000 €, s omezením do maximální délky 200 m na jednu pastvinu (tedy zřejmě pouze jako košárů). Zdroj napětí pro ohradníky je hrazen do maximální výše 250 €. Tyrolsko má 8 setů první pomoci a to je jediné opatření, které chovatelům nabízí.

Zřejmě nejpropracovanější systém má spolková země Salzburg, která podporuje preventivní ochranu stád, ale pouze pokud v okolí 30 km došlo během posledních 12 měsíců k zaznamenanému vlčímu útoku. Dotuje potom ohradníky (od ledna 2020) ve výši 80 % pořizovací ceny do maximální výše 3000 €. Salzburg kromě toho nabízí 4 sety „první pomoci“ s elektrickými ohradníky. Je také jediným státem v Rakousku, který podporuje nákup pasteveckých psů a to u stáda do 200 ks ovcí dva psy ve výši 80 % nákladů (či max. 1600 € za jednoho psa). U stád větších než 200 ovcí spolková země Salzburg uhradí každého dalšího pasteveckého psa na každých dalších 100 ks ovcí. Za stejných procentuálních a finančních podmínek lze uplatnit pořízení pasteveckého psa i pro jiné druhy hospodářských zvířat, musí být však prokázána vhodnost hlídání pasteveckými psy.

Co se týče návaznosti náhrad škod na doporučená preventivní opatření, v Salzburgu se odkazuje na informační brožuru „Ochrana stád“, ve které jsou jako efektivní ochranné systémy uvedeny tyto požadavky:

Zdroje

• zdroj pro síťový ohradník s 230 V připojením
• 12 voltová nabíječka
• 12 voltová solární nabíječka

Minimální standardy

• napětí alespoň 3500 V kdekoliv na ohradníku
• impulsní energie minimálně 5 Joulů
• vzdálenost mezi sloupky max. 8 metrů
• dráty, lanka či sítě nesmí být prověšené
• dostatečné uzemnění na vlhkém místě
• pravidelná kontrola pomocí měřiče napětí
• ohradníky bez proudu nesmí být ani na pastvinách, kde se nepase

Možnosti oplocení

• páskový ohradník s minimálně 4 proud vedoucími pásky v odstupech nad zemí 20, 40, 60 a 90 cm
• síťové ohradníky s minimální výškou 90 cm
• síťové pletivo s minimální výškou 90 cm a elektrifikovaným předsazeným drátem 15-20 cm před ohradníkem a 20 cm nad zemí

Spolková země Salzburg v brožuře také uvádí další doporučení, mezi kterými je například dodatečný pásek ve výšce 120 cm nad zemí (nemusí být pod proudem), který slouží jako pohledová ochrana před možným přeskočením vlkem, a který se důrazně doporučuje pro polohy ve svahu. Dále navrhuje používání modrobílých síťových ohradníků či zradidel či tzv. „foxlights“.

Kompenzace

Stejně jako preventivní opatření, i náhrady škod se v Rakousku řeší na úrovni jednotlivých spolkových zemí. Opět na příkladu spolkové země Salzburg uvádíme výtah ze „Směrnice pro poskytování náhrad škod a podpor preventivních opatření ke zmírnění či předcházení škod způsobených vlkem, bobrem, vydrou“: je zde maximální finanční hranice pro hospodáře za rok (10 000 €) a musí se jednat o malé a střední podniky. Hodnota škody se počítá úředně na základě „výpočtového schématu“, které není součástí směrnice. Maximální hodnota jednoho zvířete je 2 000 €. Hradí se 100 % přímých i nepřímých nákladů. Vlastník je ale povinen mít zvířata v chovu odpovídajícím zákonu o ochraně zvířat a hygienickým předpisům. Vlastník, který obdržel náhradu škody, musí dále do jednoho roku zavést preventivní opatření proti útokům vlka.

 

Švýcarsko

Švýcarsko mělo podle statistik v roce 2019 osm vlčích smeček. Vlk je v této zemi, která není členem EU, chráněný na základě Bernské úmluvy z roku 1979 (Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť), jejímž cílem je ochrana planě rostoucích rostlin a volně žijících zvířat a jejich prostředí. Vlk je zde řazen jako přísně chráněný druh v Příloze II – to znamená, že jej není možné vyrušovat, chytat nebo zabíjet. Také není možné s vlky obchodovat či narušovat prostředí, ve kterém vychovávají mladé. Existují výjimky z toho pravidla, které jsou uvedené v článku 9. Úmluvy.

Dotace

Na celostátní úrovni Švýcarsko doporučuje dva typy elektrických ohradníků, které mohou být hrazeny buď ze zemědělských dotací, nebo z rozpočtu ochrany přírody (tyto možnosti nelze kombinovat):

• Síťový 90 cm vysoký, který platí jako oficiální preventivní opatření a je hrazený ze zemědělských dotací, a 105 cm vysoký, který se hradí ze státního rozpočtu ochrany přírody.
• Mobilní lankový ohradník: 4 lanka, výška 90 cm (považováno za oficiální preventivní opatření ze zemědělských dotací); 5 lanek a výška 105 cm (hrazeno ze státního rozpočtu ochrany přírody).

Podpořeny mohou být zemědělské podniky s 10-1000 ks ovcí na ploše 1-20 ha. Minimální napětí má být 3000 V na každém lanku a podmínkou je, že síť musí být správně propnuta a neprověšovat se. U lankového ohradníku musí být spodní lanko nejvýše 20 cm nad zemí. Na alpských pastvinách se jako noční košáry podporují 105 cm vysoké síťové ohradníky pro ovce a kozy, 90 cm ohradníky, pokud jsou přítomni i pastevečtí psi a když se jedná o lankový ohradník, musí mít 5 lanek a to spodní smí být max. 10 cm nad zemí. Zde se hradí 80 % z celkových nákladů. Kromě toho, že dotace hradí materiál (po metru délky ohradníku), nově hradí také práci navíc, která vzniká stavěním a přesunováním ohradníků. Ta se také počítá po metrech postaveného ohradníku. Práci navíc, která takto vzniká, vykonávají často zástupci civilní vojenské služby. Budování nočních košárů se nepovažuje za „práci navíc“, je to opatření, které by pastevec měl dělat tak jako tak.

 
Obr. 1: Elektrický síťový ohradník chránící stádo ovcí. Bílomodrá zradidla jsou používána ke zlepšení viditelnosti ohradníku. Obr. 2: Páskový elektrický ohradník. Švýcarsko, Agridea.

Švýcaři také podporují pastevecké psy jako preventivní opatření a v celém Švýcarsku jich funguje téměř 250. Mají dvě doporučené rasy: maremmansko-abruzzského pasteveckého psa a pyrenejského horského psa. Psi jsou distribuovaní přes Spolek ochrany stád a jejich distribuce je organizována v rámci speciálního státního programu. Pouze kvalifikovaní trenéři a zkušení majitelé pasteveckých psů mohou vychovávat pastevecké psy od štěněte, ostatní zemědělci si mohou pořídit pouze psy po 1,5 roku věku, kteří prošli zkouškou způsobilosti. Stát financuje chov těchto psů, jejich výchovu a práci s tím spojenou. Nákup psů je dotován, vychovaný pes po zkoušce stojí 1140 €. Poté dostává zemědělec 95 € na měsíc na provoz psa (jedná se zejména o příspěvek na krmení a základní veterinární výdaje). Pokud by pes měl nějaký výraznější zdravotní problém, hradí se majiteli náklady ve výši 80 %.

Aby mohl majitel stáda psa dostat, resp. pořídit si ho, musí také absolvovat jednodenní kurz teorie zacházení s pasteveckými psy. Později (po pořízení psa) ho čeká jednodenní praktický kurz, který musí absolvovat do jednoho roku od obdržení psa, a to s každým psem zvlášť. Za práci navíc spojenou s přítomností psa na alpské pastvině dostává majitel stáda také zaplaceno, a to 475 € za letní sezónu, když není navíc přítomen pastevec.

           Obr. 3: Pastýř hlídající stádo ve švýcarském kantonu Tessin. Foto Agridea.

Jako preventivní opatření proti vlkům označuje Švýcarsko také pastýře, tedy osobu, která je po celou sezónu v horách na alpské pastvině společně se stádem, se kterým putuje. Jednak je to ve Švýcarsku tradice a mnozí lidé to vnímají jako možnost, jak si udělat několikaměsíční přestávku ve svém hektickém životě a přitom si vydělat. Volná pastva za přítomnosti pastýře/pastevce se ukazuje být velmi efektivním preventivním opatřením proti vlčím útokům. Pastýř dostává pevný plat ve výši 120-175 € na den, ze kterého si také platí pojištění a další své výdaje. Pokud je na pastvině přítomen pastevecký pes, je plat vyšší, protože pastýř přebírá odpovědnost i za něj. Od roku 2009, kdy Švýcaři začali pořádat pastýřské kurzy, je absolvovalo více než 200 účastníků. Kurz sestává z 10 teoretických dnů, 3 týdnů praxe na farmě v zimě a 12 týdnů na farmě/pastvině v létě.

Kompenzace

Co se týče náhrad škod na hospodářských zvířatech ve Švýcarsku, tak jsou zatím kompenzovány bez ohledu na to, zda byla  na pastvině realizována preventivní opatření. 80 % platí stát, 20 % platí kanton. Odškodnění jsou právně regulována mysliveckým zákonem. Ten má být ale v budoucnosti revidován tak, aby náhradu škody dostal jen provoz, který měl zavedena preventivní opatření. (Zdroj: "25 Jahre Wolf in der Schweiz", 2020).

Zdroj

• Hlavní zdroj informací pro Švýcarsko a Rakousko: dokument „Prevention of damages cause by large carnivors in the Alps“ – joint report prepared by  LARGE CARNIVORES, WILD UNGULATES AND SOCIETY WORKING GROUP (WISO) of the ALPINE CONVENTION and the project LIFE WOLFALPS EU (2020).

 

Polsko

Na území dnešního Polska byli vlci do konce 19. století takřka vyhubeni, zbylá část populace se ukrývala v těžko přístupných lesích na severovýchodě země. Na počátku 20. století však začal znovu rozšiřovat svůj areál a roku 1927 byl vlk prohlášen za lovnou zvěř. Od roku 1998 je v Polsku vlk na základě Bernské úmluvy a Směrnice o stanovištích chráněn, ale nezákonný lov se vyskytuje poměrně často. Poslední odhady Obecného ředitelství ochrany životního prostředí (GDOŚ) mluví o početnosti kolem 3530 jedinců. Každoročně probíhají řízené odstřely problémových jedinců vlka (těch, kteří představují nebezpečí pro člověka – tzv. habituovaní jedinci), které se pohybují v řádu jednotek jedinců (za poslední tři roky šlo o 5-13 jedinců). Managementový plán/program péče o vlka v Polsku byl již kolem roku 2010 připraven, ale z administrativních důvodů nebyl schválen.

Dotace

Dotace pokrývající náklady na preventivní opatření proti ztrátám na hospodářských zvířatech způsobených vlky nejsou v Polsku zavedeny. Je na každém chovateli, jaká opatření použije a z čeho je pořídí. Jen někteří větší chovatelé, kteří mívají největší ztráty na hospodářských zvířatech, v některých případech uzavřou s regionálním ředitelstvím GDOŚ (Generalna Dyrekcja Ochrony Środowiska) smlouvu, v rámci níž je jim poskytnuto vybrané preventivní opatření ve formě elektrických ohradníků, pasteveckých psů apod. Tato pomoc je financována ze státního rozpočtu nebo ze speciálních fondů, jako je např. Národní fond na ochranu přírody a vodstva (NFOŚiGW). Někdy poskytnou potřebné vybavení i neziskové organizace, jako je WWF. Žádné další vícenáklady typu výcvik pasteveckých psů, platy pastevců, náklady na výstavbu ohradníků, apod. propláceny chovatelům nejsou.

 
Obr. 4: Textilní zradidla použitá pro odstrašení vlků. Foto: Nowak & Mysłajek 2016; Obr. 5: Pastevečtí psi (jako např. tento Kuvasz) jsou účinnou prevencí proti útokům vlků, avšak polští pastevci k jejich pořízení ani provozu zatím nedostávají žádnou podporu. Foto: Nowak & Mysłajek 2016

Kompenzace

Polsko poskytuje odškodnění za škody způsobené vlkem. Kompenzace jsou vypláceny ze státního rozpočtu. Celková vyplacená částka za kompenzace za rok 2020 činila zhruba 324 000 €. Náhrady pokrývají 100 % tržní hodnoty hospodářských zvířat + poplatky za kafilerii a také za škody na pasteveckých psech. Pro uplatnění nároku na náhradu škod nemusí chovatelé splňovat žádné minimální parametry preventivních opatření.  Nárok na náhradu škody však nevzniká na státních pozemcích, nebo u nezabezpečených/nehlídaných hospodářských zvířat od soumraku po úsvit nebo v případě, kdy chovatel odmítl preventivní opatření poskytovaná státem na základě smlouvy s GDOŚ.

Zdroj

• Písemná konzultace s: Andrzej Ginalski - Generalna Dyrekcja Ochrony Środowiska / General Directorate for Environmental Protection - GDOŚ, Departament Zarządzania Zasobami Przyrody / Nature Management Department
• Osobní konzultace s Henryk Okarma, Lukasz Rejt, Jakub Romanowski – Akademie věd, Ministerstvo životního prostředí, GDOŚ
• Reinhardt, I., Kluth, G., Nowak, S. & Mysłajek, R. W. 2013: A review of wolf management in Poland and Germany with recommendations for future transboundary collaboration. BfN-Skripten, 115 pp.
• Analysis of funding instruments used for the prevention and compensation of damage caused by large carnivorfes and identification of good practices. Atecma, Life-Euro large carnivores. 2020, 44 pp.
• Nowak, S. & Mysłajek, R.W. 2016: Wolf recovery and population dynamics in western Poland. In Large Carnivores in Central Europe: Experiences in Monitoring, Management, and Communication. Berlin, 2016, 35 pp.

 

Francie

Ve Francii se znovu vlk začal objevovat v roce 1992, rekolonizace probíhala přes hranice s Itálií v regionu Mercantour (Houard & Lequette 1993). Zdrojem šíření byly Apeniny. Podle posledních informací se v současnosti na území Francie pohybuje kolem 100 smeček (+/- 600 jedinců), z nichž většina žije v Alpských oblastech.

Vlk je zde přísně chráněný druh na základě Bernské úmluvy a evropské Směrnice o stanovištích. Byla však zavedena politika výjimečného odstřelu, na základě které je možné odstranění až 19 % celé populace ročně (což v současnosti činí 90-100 jedinců za rok). Cílem politiky výjimečného odstřelu není management populace, ale ochrana před predací na chovaných zvířatech. Jelikož nelze přímo identifikovat problematické jedince vlka, výjimečný odstřel je povolen v případě, kdy došlo k vícenásobnému útoku na chovné zařízení, na kterém byla zavedena nejméně 2 ze 3 preventivních opatření (pastevečtí psi, ohrazení, pastevci), nebo které se nachází v zóně považované za "neuchránitelnou". Do počtu povolených výjimečných odstřelů jsou započítáni též jedinci usmrcení neúmyslně (dopravní nehody) nebo úmyslně (pytláctví). Tento management je řízen OFB - Office Français de la Biodiversité (Francouzská agentura pro biodiverzitu). I při aplikaci politiky výjimečného odstřelu vlčí populace ve Francii roste rychlostí přibližně 8 % ročně.

Dotace

Ministerstvo zemědělství Francie zavedlo podporu pro dva typy elektrických ohradníků:

• Mobilní elektrické sítě – minimálně 80 cm vysoké, s napětím alespoň 3 000 V,
• Pevné elektrické ohradníky – alespoň 80 cm vysoký, s minimálně čtyřmi elektrickými vodiči pod napětím min 3000 V

Použití daného typu ohradníku musí odpovídat lokálním podmínkám a specifikům, jako je sklon terénu, půdní typ nebo klimatické podmínky.

Míra podpory závisí na velikosti stáda (min. počet ovcí či koz je 25 kusů) a na použitém systému managementu. Výše přidělených financí se tak pohybuje mezi 3 200 € a 31 500 €. Maximální částka může být navýšena ještě o dalších 25 % u stád přesahujících 1 500 zvířat.

Dotace čerpající z fondu Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) se vztahuje na chovatele žijící v oblastech, ve kterých byl zaznamenán útok vlka během předcházejících dvou let. Pro pomoc nově přestěhovaným chovatelům, čelícím útokům nebo jiným problémům mohou být aktivovány Nouzové fondy. Kromě toho, že dotace hradí materiál, hradí také práci, která vzniká stavěním a přesunováním ohradníků. Tato podpora činí 28.8 € na den.

Dozor nad průběhem a distribucí financování pastevních dotací zajišťuje “Agence de  Services et de Paiement” spadající pod ministerstvo zemědělství. Dohlíží na implementaci preventivních opatření, velikost stád a dobu pasení na daných územích.

Dotován je také nákup pasteveckých psů – zejména plemen pyrenejský horský pes, maremmansko-abruzzský pastevecký pes a kangal. Podpora při nákupu pasteveckých psů ze zdrojů EAFRD činí 80 % nákladů (do výše 375 € za psa). Dále má chovatel nárok na 625 € na rok na práci se psem (zejména na krmení a základní veterinární výdaje) a propláceny jsou také behaviorální testy (do výše až 500 €), které můžou upozornit na potenciální problémy se psem. Celková výše příspěvků na pastevecké psy závisí na velikosti stáda – u stáda do 450 zvířat je max. částka 4 000 €/rok, u většího stáda je max. částka 8 000 €. Doporučuje se využívat psů narozených přímo v péči pastýře s tím, že by štěně mělo mít první kontakt se stádem společně se svou matkou nejpozději do věku 8 týdnů.

Ministerstvo zemědělství také založilo “The French Livestock Institute”, ve kterém pracuje 6 expertů na pastevecké psy, kteří radí s výchovou a zacházením s pasteveckými psy. V rámci tohoto institutu (při podpoře z EAFRD zdrojů) mohou zájemci žádat o účast ve skupinových tréninkových lekcích pro pastevecké psy (propláceno ze 100 %, do max. výše 150 €/lekci a rok) nebo individuálních výukových lekcích (do částky 600 €/lekci). Celková podpora na technickou asistenci je ohraničená částkou 2 000 €/rok.

EAFRD spolufinancuje plat pastevců (který činí ve Francii průměrně 1 800 €/měsíc). Výše spolufinancování je 80 % mimo národní parky a 100 % v národních parcích. Celková poskytovaná částka se dělí podle typu managementu a je zastropována jak měsíčně, tak ročně.

Pastevci pasoucí v pevných ohradách a košárech tak mají nárok na 1 250 €/měsíc, zatímco pastevci využívající mobilní elektrické ohradníky nebo v jiných otevřených pastvinách mají k dispozici 2 500 €/měsíc. Roční dotace ze zdrojů EAFRD se pohybují mezi 5 000 € a 32 000 € v závislosti na velikosti stáda, přítomnosti pasteveckých psů a zvoleném systému managementu. Částka se odvíjí od paušálu 22.64 €/den pro pastevce, starajícího se o vlastní stádo. Celkové příspěvky ze zdrojů EAFRD dosahují zhruba 455 plných platů pastevců (v roce 2019). Ubytování pastevců zatím není nijak podporováno a leží na bedrech zaměstnavatelů.

Vzhledem k tomu, že ex-post kompenzace za ztráty způsobené vlčími útoky jsou podmíněny preventivními opatřeními (a přítomnost pastevce je jednou z nich), je ve francouzských Alpách pouze 10 % stád nehlídaných. Existují krátké workshopy pro zájemce o povolání pastevce, ale příležitostí je málo a žádosti o financování takovýchto akcí jsou komplikované, proto se většina pastevců učí přímo vlastními zkušenostmi. Celkové výdaje z fondu EAFRD činily v roce 2016 22.5 milionu euro a vynaloženy byly ze 78,5 % na plat pastevců, z 10 % pro národní parky, z 9.5 % na pastevecké psy a z 1 % na analýzu zranitelnosti.

Kompenzace

Míra kompenzace za přímé ztráty je 110 % (za zabitá hospodářská zvířata) a náhrada za nepřímé ztráty (zejména ušlý zisk) je 0.75 € na každé přítomné zvíře + 0.6 € za litr mléka. Ze 100 % se proplácí i výdaje na veterináře. Pro dosažení na kompenzace musí chovatel splnit alespoň 2 ze 3 preventivních opatření (el. ohradník/pastevec/pastevecký pes). Existují ale územní výjimky, kde není například kvůli strmému či jinak náročnému terénu možné postavit ohradník, což bývá při přiznávání kompenzací zohledněno. Kompenzace jsou financovány z DDAF (ředitelství zemědělství a lesů Ministerstva zemědělství a výživy). V současnosti je uznáváno a odškodňováno zhruba 88.7 % nahlášených škodních událostí. Celková částka vynaložená na kompenzaci škod po vlčích útocích strmě roste, v roce 2016 činila 3 200 000 €. Z toho je 57 % vypláceno na přímé ztráty, 30 % na ztráty nepřímé a 13 % na likvidaci uhynulých zvířat.

  
Obr. 6: Mobilní elektrický ohradník ve francouzských Alpách. Foto: wilderness-society.org; Obr. 7: Pastevečtí psi si zvykají na stádo od narození. Foto: www.idele.fr.

Zdroj

• Décret n° 2019-722 du 9 juillet 2019 relatif à l'indemnisation des dommages causés aux troupeaux domestiques par le loup, l'ours et le lynx .
• Plan national d´actions 2018-2023 sur le loup et les activités d´élevage. Ministere de de la transition écologique et solidaire; Ministere de l´agriculture et de l´alimentation, 100 pp.
• Analysis of funding instruments used for the prevention and compensation of damage caused by large carnivorfes and identification of good practices. Atecma, Life-Euro large carnivores. 2020, 44 pp
• Berce, T. & Černe, R. 2020: Prevention of damages caused by large carnivores in the Alps. LARGE CARNIVORES, WILD UNGULATES AND SOCIETY WORKING GROUP (WISO) of the ALPINE CONVENTION and the project LIFE WOLFALPS EU, Ljubljana, Slovenija, 237 pp.
• Meuret, M., Moulin, C.-H., Bonnet, O, Garde, L., Noziéres-Petit, M.-O. & Lescureux, N. 2021: Missing shots: has the possibility of shooting wolves been lacking for 20 years in France’s livestock protection measures? The Rangeland Journal. 10.1071/RJ20046.
• Meuret, M., Moulin, C.-H., Bonnet, O., Garde, L., Nozières-Petit, M., -O. & Lescureux, N. 2021: Missing shots: has the possibility of shooting wolves been lacking for 20 years in France’s livestock protection measures? The Rangeland Journal, CSIRO Publishing, 13 p.
• http://www.auvergne-rhone-alpes.developpement-durable.gouv.fr/mission-loup-r1323.html
• písemná komunikace s Ricardo s N. Simon – odborný koordinátor projektu LIFE WOLFALPS; Direction de la Recherche et Appui Scientifique (DRAS)

 

Slovensko

Na území Slovenska se vlk vyskytoval v průběhu celé lidské historie, ani během 20. století z jeho hornatých území nikdy zcela nevymizel. Podle posledních údajů se na Slovensku vyskytuje mezi 300-600 jedinci vlka (Program starostlivosti o vlka dravého na Slovensku, 2015).

Na Slovensku je vlk přísně chráněným druhem na základě Bernské úmluvy a Směrnice o stanovištích, ale až do roku 2020 byl pro každý rok vymezen termín 2,5 měsíců (listopad-leden), kdy byl povolený řízený odlov vlků s nastavenými maximálními kvótami zastřelených jedinců (např. v roce 2019 to bylo 35, pro rok 2020 až 50 jedinců), ale jen v určených regionech. Přirozené úhyny nebo např. srážky s automobilem nejsou do kvót započítávány. Od roku 2021 je však na základě politického rozhodnutí uzákoněna nulová kvóta a celoroční ochrana vlka.

Managementový plán pro vlka na Slovensku existuje, ale je z roku 2015 a nejsou v něm zohledněny nové okolnosti (zejména nový zákaz lovu vlka). Jeho aktualizace zatím není kvůli neshodě mezi ochránci přírody a myslivci v přípravě.

Dotace

Dotace na preventivní opatření stád proti útokům vlků nejsou ze strany státu zatím poskytovány. Elektrické ohradníky, náklady na pastevecké psy i platy pastevců musí chovatelé zabezpečit na své náklady. Evropské fondy k tomuto účelu existují, ale Slovenská republika o ně zatím nepožádala. Jedinou možností, jak dosáhnout na nějaké dotace na preventivní opatření jsou projekty LIFE.

Kompenzace

Stát poskytuje 100% odškodnění za škody na hospodářských zvířatech způsobené vlkem (za usmrcená i zraněná hospodářská zvířata a pastevecké psy podle tabulek, náklady na kafilerii i na škody na majetku způsobené útokem vlka). Škoda musí být nahlášena do 48 hodin od jejího zjištění. Náhrada za ušlý zisk není poskytována.

Náhrada škod způsobených vlkem je podmíněna aplikací alespoň jednoho z následujících preventivních opatření:

• neustálý dohled pastevce a přítomnost volně puštěného pasteveckého psa u stád ovcí, koz a dobytka; přímý dohled pastevce není vyžadován, pokud je stádo v uzavřeném košáru nebo na oplocené pastvině.
• umístění stáda hospodářských zvířat za elektrickým ohradníkem
• umístění hospodářských zvířat v uzavřené ohradě nebo oplocení s výškou min. 140 cm. V tomto případě je dále potřebná přítomnost pasteveckých psů,

Bližší podmínky, které budou platit od počátku roku 2023 (vyhláška MŽP z 19. 4. 2021, ktorou sa vykonáva zákon č. 543/2002 Z.z. o ochrane prírody a krajiny, § 45)

• Použití pastevečtí psi musí být starší 18 měsíců a vychovaní v soužití se stádem.
• při umístění hosp. zvířat v uzavřených objektech musí být u stáda 50-300 kusů hospodářských zvířat přítomni min. dva psi, u stád o 300-500 kusech je zapotřebí tří psů, u stád o 500-700 kusech čtyř psů a u větších stád je třeba psů pět.
• Při pasení na otevřených pastvinách musí být u stáda do 500 kusů přítomni alespoň dva psi, na větší stáda minimálně tři psi.
• použité ohradníky musí splňovat jeden z následujících požadanků:
  • ohradník s minimálně 4 el. vodiči s napětím 4000-6000 V a silou výboje 7J, přičemž spodní vodič je umístěn mezi 10 a 25 cm nad zemí a vrchní vodič je ve výšce min. 140 cm. Ostatní vodiče musí mít mezi sebou vzdálenost max. 30 cm.
  • Plot s výškou 120 cm a jedním el. vodičem předsunutým před plotem ve výšce 25 cm od země.
  • Plot nižší než 120 cm s dodaným el. vodičem umístěným nad vlastní plot ve výšce alespoň 120 cm nad zemí (a max. 20 cm nad vlastním plotem).

Zdroj

• Program starostlivosti o vlka dravého (Canis lupus) na Slovensku. Výskum a monitoring populácií veľkých šeliem a mačky divej na Slovensku. Štátna ochrana prírody slovenskej republiky, 2015. 115 pp.
• rozhovor se Slavomírem Finďou (Odbor ochrany lesov a manažmentu zveri – Štátna ochrana prírody)
• https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/slovensko-konci-s-lovem-vlka-zaradilo-ho-mezi-chranena-zvirata
• Analysis of funding instruments used for the prevention and compensation of damage caused by large carnivorfes and identification of good practices. Atecma, Life-Euro large carnivores. 2020, 44 pp.

 

Německo

SRN se při ochraně vlka opírá o Bernskou úmluvu z roku 1979 (viz text o ní v sekci Švýcarsko), a o evropskou Směrnici o stanovištích. Kromě toho je vlk chráněn na spolkové úrovni Zákonem o ochraně přírody (Bundesnaturschutzgesetz), který od roku 1990 začal platit i pro bývalou NDR. Do konce 90. let byl vlk v některých spolkových zemích veden jako lovný druh s celoroční ochranou. Od roku 2012 je veden v Sasku dodatečně v mysliveckém zákoně, ale bez lovecké sezóny. Odpovědnost za naplňování zákonných opatření mají v SRN jednotlivé spolkové země, kterých je šestnáct. Německo evidovalo v sezóně 2020/2021 113 vlčích smeček.

I když je evidence výskytu vlka, managementových opatření apod. vedena i na celostátní úrovni přes tzv. Dokumentační a poradní centrálu na téma Vlk (www.dbb-wolf.de), přistupuje k tématu každá z 16 spolkových zemí v Německu svým vlastním způsobem. 13 z nich má vlastní program péče o vlka, i když se daný dokument nazývá třeba jinak (nejčastěji managementový plán). Protože je spolkových zemí hodně, budeme se v tomto textu opírat o celorepublikovou statistiku a to za rok 2020, která je k dispozici v tzv. Zprávě o prevenci a škodách na hospodářských zvířatech. Ta nezveřejňuje některé detaily, ale údaje, které se dají statisticky srovnat s jinými spolkovými zeměmi. Situace v Německu a jednotlivých spolkových zemích se navíc proměňuje každý rok, takže níže uvedené informace platily v roce 2020.

Všechny spolkové země kromě Berlína proplácejí výdaje na preventivní opatření. V některých zemích však jen ve vymezených regionech (toto aplikuje např. Bádensko-Würtenbersko či Bavorsko), v jiných zase paušálním zvýšením částky k péči o krajinu (podpora dobré zemědělské praxe, Hesensko). Stejně tak pestré je institucionální zajištění, kdy v některých zemích jdou peníze na prevenci ze státního (myslí se tím na úrovni spolkové země) rozpočtu ochrany přírody v podobě zemědělských dotací (např. Durynsko a Hesensko) a jindy ze zemědělského (Bavorsko, Braniborsko, Sasko-Anhaltsko aj.). Někdy je to smíšené, protože Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství tvoří jednu instituci (např. Sasko). Kromě Durynska se jedná o státní dotace.

Podmínky v několika vybraných spolkových zemích:

Sasko

Dotace

O příspěvek na preventivní opatření zde mohou žádat všichni majitelé stád, nemusí být zemědělskými podnikateli. Podpora ve výši 100 % se týká elektrických ohradníků a pasteveckých psů v případě ovcí a koz. U skotu a koní je možné udělení 100 % podpory v jednotlivých případech, pokud došlo ke škodám. U farmové zvěře se také ze 100 % hradí ochrana proti podhrabání. V Sasku preventivní opatření za tímto účelem nespadá do podpory de minimis. Má-li majitel více než 50 ks zvířat, dostává potom 40 € na jedno zvíře jako náhradu za práci navíc.

Kompenzace

Co se týká náhrad škod, ty jsou v Sasku regulovány zákonem o ochraně přírody a jsou navázány na preventivní opatření u ovcí, koz a farmového chovu, u ostatních zvířat tam zatím provázanost není. Výše náhrady škody u zájmových a vedlejších chovů se řídí průměrnou tržní cenou, u profesionálních chovů se může odvozovat od skutečné tržby podle poslední účetní roční závěrky. Hradí se následné náklady u veterináře, náklady na práci spojenou s hledáním zmizelých zvířat, náklady na rozbité ohradníky.

Bavorsko

Dotace

Zde jsou oprávněnými žadateli podpory preventivních opatření všichni majitele stád, včetně zájmových chovů, pasoucí ve vymezených oblastech ovce, kozy, jehňata eventuálně i s matkami, mladý dobytek do 24 měsíců věku a dobytek malého vzrůstu. Dále se podpora preventivních opatření týká také farmového chovu, hříbat s klisnami a koní do 30 měsíců věku, malých koňů a poníků, pštrosovitých, velbloudovitých (např. lam) a prasat ve volném chovu. Vymezené oblasti (nepokrývají celé Bavorsko) se liší podle toho, zda je v nich možno dostat podporu na pořízení plotů, pasteveckých psů, nebo obojího. Pro informace o tom, jaké oblasti a kde jsou, přejděte sem.

V případě podporovaných ohradníků se jedná o mobilní síťové ohradníky a elektrifikované pevné ohrady (včetně nových a jejich příslušenství) v min. výšce 90 cm, dále mobilní stáje. U koní se jedná o proplacení pouze dodatečných opatření, která je potřeba udělat na ohradnících pro zajištění proti vlčím útokům. U jehňat s matkami a mladého dobytka do 24 měsíců věku se jako preventivní opatření může jednat o zřízení nových pevných elektrifikovaných ohradníků (materiál vč. příslušenství a montáž) ve výjimečných případech to mohou být i mobilní ohradníky (pouze s pevnými rohovými sloupky). U farmových chovů jsou uznatelnými náklady pouze náklady na vylepšení ohradníku proti podhrabání a přelezení (materiál a montáž).

Úhrada nákladů je až do výše 100 % nejvýhodnější nabídky, u pasteveckých psů (tam, kde je na ně nárok) je hranice 3 000 € za pořízení psa plus další náklady související s absolvováním zkoušky vhodnosti psa a vystavením dokladu o odborné způsobilosti majitele. Nehradí se však “provoz” psa.  Bavorsko také z peněz na preventivní opatření nehradí dodatečného pastýře.

Všechny tyto podpory preventivních opatření si vymiňují, že opatření musejí fungovat po nějakou dobu, u mobilních ohradníků a pasteveckých psů je to 5 let, u pevných ohradníků a mobilních košárů je to 10 let. V Bavorsku je navíc stanovena spodní hranice podpory a to ve výši 200 €.

Kompenzace

Co se týká náhrad škod, ty jsou regulovány v programu péče o vlka – 80 % náhrad škod jde z fondu ochrany přírody a 20 % hradí neziskové organizace. Kompenzační platby nejsou navázané na doporučená preventivní opatření. Kompenzační platby se vztahují na všechna hospodářská zvířata i jiná méně obvyklá zvířata (lamy, alpaky, pštrosi), pokud byla chována za hospodářským účelem a také na pastevecké psy. Náhrada škody v Bavorsku má minimální hranici 50 € a maximální hranici 30 000 €. Hradí se 100 % hodnoty zvířete, kterou stanovuje ministerstvo zemědělství. Dále se hradí náklady ve výši 35 € pro lékařský zákrok, poškození majetku do výše 500 €, hodinově se hradí i hledání ztracených zvířat.

Sasko-Anhaltsko

Dotace

Dotace na preventivní opatření jsou poskytovány prostřednictvím ministerstva zemědělství a přípustným příjemcem jsou nejen zemědělské podniky, ale i podniky mimo primární zemědělskou výrobu. Jedná se o preventivní opatření na ochranu stád ovcí, koz a farmových chovů zvěře a v oblastech s opakovanými útoky také u stád s hovězím dobytkem a koňmi. Mezi hrazená preventivní opatření patří mobilní elektrické ohradníky a jejich příslušenství u koz a ovcí, ale také u hovězího dobytka a koní. U farmových chovů zvěře je to navíc ochrana proti podhrabání – lanko/ocelový drát s izolátory. Ze státních peněz neprobíhá žádná podpora použití pasteveckých psů, ale zato probíhají školení ke správné instalaci ohradníků. V této spolkové zemi je navíc aktivní spolek Herdenschutz+Hund, který podporuje účinnou ochranu před vlčími útoky, tj. používání plotů i psů, u kterých zavedl certifikaci (zkoušky).

Kompenzace

Náhrada škody v Sasku-Anhaltsku probíhá na základě speciální směrnice. V oblastech s prokázaným výskytem vlka je náhrada škody vázána na předchozí preventivní opatření u ovcí, koz a farmových chovů zvěře, u hovězího dobytka a koní se za preventivní opatření považují opatření vycházející z dobré odborné praxe hospodáře. Mimo oblasti s vlčím výskytem není kompenzace vázána na preventivní opatření, i zde je však nutné prokázání dodržení dobré hospodářské praxe. Náhrada škody se týká všech hospodářských zvířat, kromě těch uvázaných ve vnitřních ubikacích a vztahuje se i na pastevecké a ovčácké psy.

U náhrad škod zde existuje horní hranice na jedno poškozené zvíře: 5 000 €, dále se uplatňuje pravidlo de minimis ve výši 200 000 € během tří let u neprofesionálních zemědělců a do náhrady škody se započítává i plnění třetích stran (pojištění, dary). Náhrada škody se počítá z aktuální hodnoty, která se opírá o cenu obvyklou uvedenou buď v příslušné směrnici, nebo veterinární pojišťovně. Součástí náhrady škody je platba za odstranění kadaveru zvířete a náklady na veterináře ve výši tržní hodnoty bez DPH. Nehradí se práce navíc.

 

Doporučení k ochraně zvířat na pastvinách a oborové zvěře před vlkem

Konkrétní požadavky na doporučená preventivní opatření

Spolkový úřad ochrany přírody (eds.)

Zdroj: BfN

1. Doporučení k ochraně zvířat na pastvinách a oborové zvěře před vlkem. Konkrétní požadavky na doporučená preventivní opatření

    1.1 Vlk a pastevní zvířata, jakož i oborová zvěř

    1.2 Management vlka a ochrana stád

    1.3 Doporučená opatření na ochranu stád

           1.3.1 Ovce a kozy - doporučení k ochraně

           1.3.2 Oborová zvěř - další doporučení

           1.3.3 Skot a koně - další doporučení

           1.3.4 Nasazení pasteveckých psů k zajištění pasených zvířat

    1.4 Zkušenosti s ochranou stád

2. Literatura

(Jako dokument ke stažení zde.)

1  Doporučení k ochraně zvířat na pastvinách a oborové zvěře před vlkem. Konkrétní požadavky na doporučená preventivní opatření

Podle usnesení ministerské konference pro životní prostředí^[1] ze dne 17. 11. 2017 formuluje tento dokument konkrétní požadavky na doporučená preventivní opatření. Vypracovaly je společně Dokumentační a poradní místo svazu k tématu vlka (Dokumentations- und Beratungsstelle des Bundes zum Thema Wolf - DBBW) a Spolkový úřad ochrany přírody (Bundesamt für Naturchutz - BfN) a sladily je s experty na ochranu stád v jednotlivých spolkových zemích.

Tato doporučení nejsou pokynem k tomu, jaký stupeň ochrany nebo jaká konkrétní ochranná opatření mají požadovat spolkové země při poskytování náhrad škod a ani neslouží k určení měřítka svědomitosti podle § 833, věta 2, německého občanského zákoníku. Místo toho z věcného hlediska vysvětlují, jaká opatření nabízí nejlepší ochranu pasených zvířat před vlky. Základem pro stanovení ochranných opatření jsou dlouholeté praktické zkušenosti v ochraně stád v různých spolkových zemích i v zahraničí.

Návrat vlků do Německa má samozřejmě vliv na volně pasená zvířata. Kde se vlci vyskytují nebo potenciálně mohou přicházet či procházet, jsou nutná celoplošně aplikovatelná opatření k ochraně hospodářských zvířat. Jak zkušenosti z Německa, tak zkušenosti a vědecké výsledky z Evropy ukazují, že počty stržených hospodářských zvířat závisí především na účinnosti provedených ochranných opatření: ani velikost lokální populace vlka, ani množství hospodářských zvířat nejsou rozhodující pro počty útoků. Lze očekávat, že plošnou aplikací představených ochranných opatření lze efektivně snížit počet napadení pasených zvířat vlkem, nebo útokům zcela předejít.

Vztah mezi vlky a lidmi a mezi vlky a pasenými zvířaty musí být při plánování opatření vnímán odděleně. Vlci, kteří roztrhají hospodářská zvířata, jsou z pohledu bezpečnosti lidí to samé, jako vlci, kteří žádné hospodářské zvíře neroztrhají. Usmrcení paseného zvířete není u vlka nic nepřirozeného nebo zvláštního. Pojem “nápadní jedinci“ je proto používán jen pro ty vlky, kteří se chovají nápadně vůči člověku (Reinhardt et al. 2018, BfN-Skript 502^[2]).

 

1.1  Vlk a pastevní zvířata, jakož i oborová zvěř

Vlci jsou velké šelmy, jejichž kořist tvoří převážně kopytníci. Usmrcení kořisti vlkem nebo jinou šelmou není žádným projevem agresivity, ale jen způsobem obstarávání si potravy. Vlci přitom nerozlišují mezi divokými a domestikovanými hospodářskými zvířaty. Zkušenosti z Německa ukazují, že hospodářská zvířata tvoří jen velmi malou část vlčí potravy: při zkoumání složení potravy vlků v Sasku byl podíl biomasy hospodářských zvířat na celkovém objemu potravy okolo 1 % (Holzapfel et al. 2016). Mezi usmrcenými hospodářskými zvířaty zcela převažovala menší zvířata, jako ovce a kozy (DBBW 2016, 2017), která představují, zvláště když nejsou zabezpečena, pro vlka velmi snadnou kořist. Proto by se měl klást velký důraz na jejich ochranu. 

Lovná zvěř jako daňci či jeleni jsou dnes na mnoha místech drženi v oborách na produkci masa. Čím dál častěji jsou ke stejnému účelu chovány i lamy. Srnec, daněk a jelen jsou ve volné přírodě v Německu nejčastější kořistí vlků (Wagner et al. 2012, Kruk 2016). Ve svém přirozeném prostředí nejsou ale proti vlkovi zcela bezbranní. V průběhu dlouhé koevoluce si vyvinuli různé strategie vyhýbání se nepříteli. Tyto strategie však v uzavřených oborách nemohou zcela využít. Když se vlkovi podaří dostat do obory, jsou tato zvířata snadno ulovitelná. Obory se zvěří tedy musí být odpovídajícím způsobem zajištěny, aby se do nich vlk nemohl podhrabat.

Skot a koně nejsou pro vlka díky své velikosti a obranyschopnosti tak snadnou kořistí. V porovnání se severem Evropy dochází v některých oblastech jižní Evropy častěji ke stržení skotu nebo koní, ovšem v těchto oblastech žije jen málo divokých kopytníků, kterými by se vlci mohli živit (Torres et al. 2015, Lagos & Barcena 2015).

Ve střední a severní Evropě jsou útoky vlků na skot a koně výrazně vzácnější než na kozy a ovce (Kaczensky 1996, Kaczensky et al. 2010). Když už k útoku na velká hospodářská zvířata dojde, jde zpravidla o mláďata. Ve střední a severní Evropě se jen málo vlků v populaci během života naučí, že i dospělý skot nebo koně lze úspěšně napadnout.

 

1.2  Management vlka a ochrana stád

Ochrana stád je stará jako sám chov hospodářských zvířat. Od začátku člověk hledal cesty, jak svá zvířata před velkými šelmami chránit. Nejstarší způsoby zahrnovaly pastevecké psy a oplocení (noční ohrady). Tyto metody fungují dodnes, přičemž dnes jsou zpravidla pro výběhy a noční ohrady používány elektrické ohradníky. Oproti tomu redukovat škody na hospodářských zvířatech všeobecným odstřelem vlků nelze. I přes prováděný všeobecný odstřel by byla špatně zabezpečená nebo nezabezpečená zvířata vlky nadále napadána. Dlouhodobě tedy mohou být škody na menších hospodářských zvířatech minimalizovány pouze správně aplikovaným ochranným zabezpečením, které zamezí tomu, aby se vlci naučili, že zejména kozy a ovce jsou ve srovnání s divokou zvěří snadnou kořistí. Uvedené je třeba při práci s veřejností vysvětlovat jak chovatelům, tak i širší veřejnosti. Chovatelům je navíc třeba poskytovat podporu a poradenství při zavádění ochranných opatření.

Odnaučit vlka útokům na hospodářská zvířata prostřednictvím plašení^[3] nelze. Vlk by si musel napadání hospodářských zvířat vždy spojit s negativní zkušeností z plašení. Aby se toho dosáhlo a došlo k dlouhodobé změně chování, musel by být vlk potrestán při každém pokusu o napadení hospodářského zvířete, což je v praxi čistě logisticky neproveditelné. Pokaždé, když vlk zabije hospodářské zvíře bez okamžitého negativního prožitku, posiluje se jeho motivace k jejich usmrcování. Snížení počtu útoků na hospodářská zvířata tak lze docílit jedině skrz celoplošná uplatnění ochranných opatření.

K podpoře chovatelů v jejich úsilí jsou ve všech spolkových zemích s výskytem vlka podporována opatření na ochranu stád. K tomu je ve více státech stanoven minimální stupeň ochrany jako podmínka pro výplatu kompenzací za napadené ovce a kozy. (DBBW 2016, 2017).

Pečlivě a správně aplikovaná opatření minimálního stupně ochrany mohou v zásadě přispět k zabránění útoků na hospodářská zvířata. Jak ukazují zkušenosti ze Saska, pro jejich účinek je rozhodující, zda jsou aplikována celoplošně, svědomitě a správně. Vlci se mohou na špatně zabezpečených či nezabezpečených pasených zvířatech naučit, jak ochranná opatření překonávat. V oblastech, ve kterých je minimální úroveň zabezpečení vlky překonána, musí být co nejdříve aplikována níže uvedená doporučená opatření.

Jelikož i v Německu jsou vlčí útoky na skot a koně výrazně vzácnější než na ovce a kozy (DBBW 2016, 2017), neexistuje pro tato zvířata v jednotlivých spolkových zemích předepsaný minimální stupeň ochrany, který musí být dodržen pro vyplacení náhrad škod. Přesto jsou ve spolkových zemích, kde byly zjištěny útoky vlků na skot, kompenzace plánovány. V současnosti neexistuje ve spolkových zemích plošná podpora ochranných opatření pro skot a koně. Více spolkových zemí ovšem podporuje lokálně omezená opatření i pro tato zvířata, aby se vlci nenaučili na ně specializovat.

Na základě dosavadních zkušeností s návratem vlka je plošná ochrana menších pasených zvířat v Německu nezbytná. Níže uvedená doporučená opatření vykazují podle současných znalostí nejvyšší účinnost a preventivní ochrana stád by se na ně měla soustředit.

 

1.3  Doporučená opatření na ochranu stád

Jako efektivní ochranná opatření pro pasená zvířata (např. ovce, skot a koně) se v Německu i celé Evropě osvědčily elektrické ohradníky a pastevečtí psi (podrobnosti v Kaczensky et al. 2010; CDPnews 1-12). Efektivní ochrany je však možné dosáhnout jen spolu se všeobecnou změnou managementu stád.

Foto: AOPK ČR

1.3.1. Ovce a kozy – doporučení k ochraně

Z pasených zvířat jsou jednoznačně nejčastější obětí vlků ovce a kozy. Proto je v Německu doporučena celoplošná ochrana těchto zvířat elektrickými ohradníky s následujícími požadavky.

Pro optimální ochranu a v případech, kdy byla překonána opatření minimálního stupně ochrany, jsou doporučeny elektrické ohradníky s následujícími vlastnostmi, resp. v následující kombinaci:

• výška nejméně 120 cm, pevně napnuté, buď kombinované dole nad zemí s pletivem nebo s nejspodnějším drátem / páskem ve výšce max. 20 cm;
• nižší ohrady z pletiva (≥90 cm) mohou být zvýšeny přidaným nebo integrovaným širokým páskem na výšku 120 cm; alternativně mohou být použity v kombinaci s pasteveckým psem  (viz níže);
• ohradníky by měly sestávat minimálně z pěti drátů nebo pásků (odstup od země 20, 40, 60, 90, 120 cm).

Základem pro tato doporučení jsou jak dlouholeté zkušenosti ze Skandinávie, kde se páskové ohradníky s uvedenými mírami velmi osvědčily, tak zkušenosti z různých německých spolkových zemí s výskytem vlka. V mnoha případech, kdy se vlci naučili 90 cm vysoké ohradníky překonat, se podařilo útoky zastavit pomocí široké pásky napnuté nad ohradníky ve výšce cca 120 cm nebo kombinací ohradníku a dobře pracujícího pasteveckého psa. Také původně skandinávské doporučení, aby nejspodnější drát nebo pásek nebyl natažený výše než 20 cm nad zemí, bylo podpořeno konkrétními zkušenostmi s ochranou stád v Německu.

Když se vlci elektrického ohradníku dotknou, způsobí jim to tělesnou bolest, která má odstrašující efekt. K tomu musí být v celé délce ohradníku dostatečné napětí (min. 2 500 V, nejlépe výrazně více), kterého lze dosáhnout jen při dobrém uzemnění. Zejména u delších ohradníků a porostu pod nimi se musí dbát na dostatečnou energii elektrického impulzu.

Ohradníky musí být bez mezery, kolem dokola uzavřené a dobře napnuté, aby po celém obvodu výběhu byly zajištěny doporučené výšky. Podle použitého systému ohradníku musí dvojitě postavené sloupky na začátku a na konci ohradníku těsně přiléhat k sobě nebo se konci překrývat. I odstup nejnižšího drátu nebo pásky od země nesmí být po celé délce ohradníku vyšší než 20 cm. Toto je třeba zvláště kontrolovat u branek, terénních vln nebo vyjetých kolejí, aby se zabránilo vlkům v podlezení nebo podhrabání.

Kromě toho je třeba dbát, aby ohradník v prověšených místech neposkytoval příležitost k snadnému přeskočení. Také je důležité, aby ohradník těsně nepřiléhal k hromadám hlíny, pařezům, balíkům slámy apod., které mohou být použity jako pomůcka k jeho přeskočení. Je třeba zachovávat odpovídající odstup od těchto „pomůcek“ či okrajů svahu (doporučuje se min. 4 m), nebo je zahrnout do oplocení. Výběh musí být dost velký, aby v něm mohla zvířata uhýbat a v nebezpečí z něho neunikla. Celá pastevní plocha musí být uzavřeně ohrazena, včetně stran přiléhajících k vodě. Funkčnost elektrických ohradníků musí být denně svědomitě kontrolována (včetně kontroly napětí). Pokud nejsou mobilní ohradníky zrovna využívány, je potřeba je bezodkladně demontovat.

Zde formulovaná doporučení pro stavbu ohradníků lze přenést i na oplocení odpovídající minimálnímu stupni ochrany specifickému pro jednotlivé spolkové země. Kromě toho je doporučeníhodné, aby bylo chovatelům k dispozici odborné poradenství ke správné stavbě elektrických ohradníku a aby byla funkčnost ohradníků pravidelně kontrolována poradci pro ochranu stád.

Na plochách, kde nemůže být velkoplošné oplocení nasazeno, je vhodná změna managementu stád. To může sestávat ze spojení menších stád do větších hlídatelných celků, zaměstnání pastýřů, nasazení pasteveckých psů a zřízení nočních výběhů. U nočních výběhů by se měly zohlednit doporučené parametry elektrických ohradníků.

 

1.3.2 Oborová zvěř – další doporučení

Oborová zvěře je obvykle držena za vysokým, neelektrickým oplocením (ohradou). Jelikož se vlci často snaží ploty podlézt, je rozhodující, aby ohrady v místech výskytu vlka měly zabezpečení proti podhrabání. To se může skládat z drátěného pletiva spojeného s plotem, buď dostatečně hluboko zahrabaného pod zem, nebo položeného na zem z vnější strany plotu a ukotveného k zemi. Podhrabání lze zabránit i elektrickým drátem předsazeným cca 15 cm před oplocením ve výšce max. 20 cm nad zemí. Oplocení jsou zpravidla vysoká tak, že je vlk nepřeleze. Pokud se to v jednotlivých případech přece jen naučí, musí se na vrch oplocení instalovat elektrická páska (2 500 V, vysoká energie výboje). Také nasazení pasteveckých psů už bylo úspěšně testováno a je při zohlednění níže uvedených kritérií možné.

 

1.3.3. Skot a koně – další doporučení

Ochranná opatření podle zde uvedených doporučení jsou pro skot a koně vzhledem k větším plochám pastvin většinou celkově náročnější, a tedy i dražší než ochrana koz a ovcí, proto může přijít v úvahu změna managementu stád s ohledem na jejich skladbu a/nebo prostorové uspořádání.

Jelikož jsou v ojedinělých případech napadení skotu a koní většinou usmrcována mláďata, musí být zvláštní pozornost věnována právě jejich ochraně. K odvrácení útoků na skot a koně mohou být použita stejná opatření jako u koz a ovcí. Opatření mohou být zaměřena na pastviny, kde jsou držena stáda s telaty či hříbaty do druhého měsíce života, případně na pastviny, kde jsou stáda složená čistě z mláďat. V jednotlivých případech může být řešením každodenní sehnání stáda do nočního výběhu, který odpovídá výše uvedeným doporučeným standardům u koz a ovcí. V případech, kdy je býk držen celoročně na pastvě se stádem lze například jeho separací a pravidelným připouštěním dosáhnout periodicity telení. Tak lze skrze změny managementu redukovat útoky na hospodářská zvířata.

 

1.3.4 Nasazení pasteveckých psů k zajištění pasených zvířat

Za doporučenou ochranu platí i ohradník odpovídající minimálnímu stupni zabezpečení (různé v různých spolkových zemích) v kombinaci s dostatečným počtem funkčních pasteveckých psů. Na stádo mají být nasazeni alespoň dva dospělí funkční psi. Doporučený počet psů nelze paušálně stanovit, protože závisí na druhu pasených zvířat, velikosti stáda, jeho chování, velikosti a přehlednosti pastviny. Pastevečtí psi se doporučují zejména pro větší stáda. Vhodní jsou pro chovatele, kteří jsou s nimi obeznámeni nebo mají k dispozici odborného poradce. Aby byly požadavky, které s sebou chov pasteveckých psů nese přiměřené, je vedle odborného poradenství velmi důležité také školení chovatelů.

 

1.4  Zkušenosti s ochranou stád

Zkušenosti z Německa i dalších evropských zemí ukazují, že útoky na hospodářská zvířata lze efektivně minimalizovat skrze vhodná ochranná opatření. Nutná je ale jejich pečlivá instalace. Průzkumy ve Švédsku při namátkové kontrole instalovaných ohradníků zjistily, že jejich převážná většina (> 80%) měla konstrukční nedostatky a nebyla už plně provozuschopná (Eklund et al. 2017). Podle zkušeností ze Saska se jedinci vlka, kteří už víckrát ulovili nezabezpečené nebo málo zabezpečené ovce či kozy, nezřídka naučí překonávat jednoduchá ochranná opatření, jako 90 cm vysoké elektrické ohradníky, které jsou jinak dostatečně účinné proti většině ostatních vlků, kteří nemají takovou zkušenost. Jakmile se vlci naučí překonávat minimální stupeň ochrany, je potřeba celoplošně aplikovat výše jmenovaná doporučená ochranná opatření, překontrolovat funkci existujících ohradníků a poskytnout chovatelům posílené poradenství. V teritoriu takových vlků se všem chovatelům zvyšují náklady na ochranu jejich zvířat. Proto je ve vztahu k menším hospodářským zvířatům obzvláště důležité, aby byla preventivní opatření etablována co nejdříve v celé oblasti výskytu vlka, provedena s nezbytnou svědomitostí a finančně podporována.

Ačkoli doporučená opatření na ochranu stád představují efektivní ochranu před vlčími útoky, nemohou sama poskytnout 100% zajištění před útokem. Doposud však byla v Německu doporučená ochranná opatření překonána jen v málo případech.

 

2 Literatura

BfN (2017): Weidetierhaltung und Wolf – Herausforderungen und Empfehlungen. Neues aus dem Bundesamt für Naturschutz. – In: Natur und Landschaft 92 (9/10): S. 464-465. – Online verfügbar unter https://www.bfn.de/fileadmin/BfN/artenschutz/Dokumente/Weidetier haltung_und_Wolf.pdf (zuletzt aufgerufen am 25.03.19).

CDPnews (seit 2000): Carnivore Damage Prevention News 1-17. – Grupo Lobo/MedWolf Project (Hrsg.). – Online verfügbar unter http://www.medwolf.eu/index.php/cdpnews.html (zuletzt aufgerufen am 25.03.19).

DBBW (2016): Wolfsverursachte Schäden, Präventions- und Ausgleichszahlungen in Deutschland 2015: 22 S. – Online verfügbar unter https://dbb-wolf.de/mehr/literaturdownload/berichte-zu-praevention-und-nutztierschaeden (zuletzt aufgerufen am 25.03.19).

DBBW (2017): Wolfsverursachte Schäden, Präventions- und Ausgleichszahlungen in Deutschland 2016: 29 S. – Online verfügbar unter https://dbb-wolf.de/mehr/literaturdownload/berichte-zu-praevention-und-nutztierschaeden (zuletzt aufgerufen am 25.03.19).

Eklund, A., López-Bao, Tourani, M., Chapron, G. & J. Frank (2017): Limited evidence on the effectiveness of interventions to reduce livestock predation by large carnivores. Scientific reports 7(1): 2097. DOI: 10.1038/s41598-017-02323-w

Holzapfel, M., Kindervater, J., Wagner, C. & Ansorge, H. (2016): Nahrungsökologie des Wolfes in Sachsen von 2001 bis 2016. – Görlitz (Senckenberg Museum für Naturkunde). – Online verfügbar unter https://www.wolf-sachsen.de/de/wolfsmanagement-in-sn/monitoringund-forschung/nahrungsanalyse (zuletzt aufgerufen am 09.05.2018).

Kaczensky, P. (1996): Large Carnivore - Livestock Conflicts in Europe. – NINA Studie. – Wildbiologische Gesellschaft München: 106 S.

Kaczensky, P., Kluth, G., Knauer, F., Rauer, J., Reinhardt, I. & Wotschikowsky, U. (2010): Grundlagen für Managementkonzepte für die Rückkehr von Großraubtieren – Rahmenplan Wolf. Mai 2010. – Endbericht des F+E-Vorhabens, FKZ 350786040: 1256.

Kruk, M. (2016): Damwild oder Rotwild? Die nahrungsökologische Anpassung des Wolfes (Canis lupus) an das Vorkommen der Beutetiere. – Masterarbeit.

Lagos, L. & Barcena, F. (2015): EU Sanitary Regulation on Livestock Disposal: Implications for the Diet of Wolves. – Environmental Management 56 (4): 890-902.

Reinhardt I., Kaczensky P., Frank J., Knauer F., Kluth G. (2018): Konzept zum Umgang mit Wölfen, die sich Menschen gegenüber auffällig verhalten. Empfehlungen der DBBW. – BfNSkripten 502. – ISBN 978-3-89624-239-6. – Bonn (Bundesamt für Naturschutz). – Online verfügbar unter https://www.bfn.de/infothek/veroeffentlichungen/bfn-skripten.html (zuletzt aufgerufen am 25.03.19).

Torres, R.T., Silva, N., Brotas, G. & Fonseca, C. (2015): To eat or nor to eat? The diet of the endangered Iberian wolf in a human-dominated landscape in Central Portugal. – PLoS ONE 10(6): e0129379. – doi:10.1371/journal. pone.0129379.

Wagner, C., Holzapfel, M., Kluth, G., Reinhardt, I. & Ansorge, H. (2012): Wolf (Canis lupus) feeding habits during first eight years of its occurrence in Germany. – Mammalian Biology 77: 196-203.

 

Originál: https://www.bfn.de/fileadmin/BfN/service/Dokumente/skripten/Skript530.pdf    

Přeložil O. Korábek. AOPK ČR, 2019

 

Úvodní foto: Staffan Widstrand